Útrpné dárcovství

Jednou v životě jsem daroval krev.  Důsledky byly enormní jelikož jsem nerozhodoval o tom, komu má krev bude dána.

Je to hodně stará událost, kterou si pamatuji velmi živě. Stalo se to v roce 1987. Po střední škole jsem nastoupil do fabriky a byl zařazen do výrobního provozu neboli do "pracovního kolektivu" jak se říkalo. Zeptali se mě, zda bych šel s nimi v pátek darovat krev, protože všichni chodí tak nějak pravidelně několikrát do roka. Vůbec jsem netušil do čeho jdu. Údajně jde pouze o odběr krve a všichni to vždy zvládli bez problému – taková prkotina co zachrání život....

Celostně se mi do toho nechtělo, ale nakonec na neustále naléhání jsem se rozhodl pro dárcovství. Kdybych dal na to, co mi říká duše, ušetřil bych si spoustu trápení.

Když jsem dorazil do nemocnice, udělali mi test krve, zda netrpím nějakou chorobou. Po nějaké době, přišla sestra a přečetla jména těch, co měli testy v pořádku a zůstávají na odběr. Já byl mezi nima. Opět po nějaké době mě zavolali dovnitř, lehl jsem si na postel a čekal. Přišla sestra a podle toho, jak vystupovala bylo vidět, že to dělá už několik let.

Dostal jsem otázku 300 nebo 500? Netušil jsem, co po mě chce, pak mi začala vysvětlovat, že je to množství krve v mililitrech. Řekl jsem nevím asi 500 ml. Změřila si mě od hlavy až po paty a řekla 300. Vytáhla jehlu, zavedla do žíly, čekal jsem až to celé skončí.

Po odběru jsem si sedl a koukal okolo. Sestra pronesla se zvýšeným hlasem" Seďte ještě 5 minut na židli ať se vám nezatočí hlava".  Na vedlejší posteli ležel havíř, Chlap jako hora, ruce měl jako lopaty. Když mu vytáhli jehlu zařval svým mohutným hlasem: " Za šichtu vyfedruji několik vagónů uhlí tak mě nemůže rozhodit půl litru krve! "Jak řekl, tak udělal, vyskočil z postele jako šohaj, udělal krok a bylo zaděláno. Chlap se skácel k zemi jako čerstvě poražený strom a ležel tam jak dlouhý, tak široký. Sestra se na něj podívala a s klidným hlasem pronesla " Takových hrdinů jsme už tady měli. Ležte a až budete moci vstát, sedněte si na židli a seďte".

Doma jsem si říkal, že to nebylo tak strašné, píchnutí nebolelo a žíla okolo vpichu také nezmodrala. Ovšem co se dělo za pár dnů, to už byla jiná kapitola. Noc co noc jsem ve snech viděl stejného chlapa, jak se upíjí do padnutí. Zapíjel žal a klel každou noc to samé.¨Nemohl jsem spát - den co den ten samý sen stále dokola. Byla to noční můra trvající 15 let. Když můra skončila, pochopil jsem, že ten člověk umřel.

Zcela nechtěně jsem prožíval depresivní emoce, které nebyly moje. Bylo to hrozné, cítil jsem a prožíval úplně vše co prožíval člověk, který obdržel mou krev. Mých 300ml krve nás spirituálně svázálo poutem podobným mateřskému. Jako když je matka svázaná s dítětem pupeční šňůrou. Proč jsem si to měl prožít? Možná abych o tom podal svědectví?

Zeptal jsem se znovu Mistra.

Otázka:
Mám se podělit o svůj zážitek s krví na svoje www stránky ?

Odpověď:

Jistě, napiš, jak si to celé prožíval i to co jsi cítil a co vlastně znamená krev. Spoustu lidí si neuvědomuje, že krev znamená spojení duše a těla, Když nám přestane proudit v těle krev, vždy to znamená tělesnou smrt. Zmiň se o všem, co jsi prožil, vždyť lidé si neváží této důležité " věci" v těle a berou to jako samozřejmost.

Ani si často neuvědomujeme, jaké všechny funkce krev má, kromě těch, které jsme se učili ve škole. Každý z nás má jinou krevní skupinu – a také jedinečný temperament: někdo je cholerik, jiný melancholik, sangvinik nebo flegmatik. Na krev i na člověka můžeme nahlížet z různých úhlů a napsat spoustu zajímavého o tom, co všechno víme. Důležité je nezapomínat, že právě krev nás spojuje s naší duší. Je proto důležité o ni pečovat – správnou stravou, dostatkem spánku i vyhýbáním se negativním myšlenkám.