Slavný rabín

Slavné osobnosti ať duchovní nebo ty, které vykonávaly světské činnosti přitahují lidi z celého světa. Mě přitáhla bolest Židů až na jejich hřbitov.

Letošní léto podnikám krátké cyklovýlety, Tu na Pustevny či kousek z "Hostýnské 50". Výběr je jako vždy zdánlivě náhodný....

Vydali jsme se na kole z Podhradní Lhoty do Bystřice pod Hostýnem a následně do Holešova. V hlavě mi prolétalo několik myšlenek, ale od Bystřice pod Hostýnem se stále znovu a znovu objevovala jedna – navštívit synagogu v Holešově. Už jsem nějakou synagogu v Holešově navštívil, ale nebyl jsem si jistý, zda to byla zrovna tato..

Myšlenka na ni byla tak silná, že jsem zavolal do synagogy, zda mají otevřeno. Odpověď byla krátká: "Za minutu zavíráme, ale pokud přijdete hned, rád na vás počkám, abyste si ji mohli prohlédnout, když už jste jeli takový kus." Když jsme dorazili, výklad byl stručný, ale dozvěděli jsme se mnohem víc, než bychom nám Google prozradil o této památce. I to, že zde jezdí potomci Židů až z USA a při své návštěvě se zde modlí. Pak jsme navštívili hřbitov, podívat se na místo odpočinku nejslavnějšího východoevropského rabína Šacha, narozeného ve Vilniusu.

Při příchodu na hřbitov jsem cítil obrovský smutek a bolest, měl jsem pocit jako bych zrovna přišel na pohřeb. Pak jsem si všiml nápisu, který oznamoval, že unitř budovy na hřbitově je jmenný seznam osob umučených nebo popravených v koncentračních táborech. Také to bylo napsáno některých náhrobcích. Táhlo mě to dozadu, šel jsem s jistotou aniž bych věděl kam. Zastavil jsem se až u náhrobku slavného rabína. Svíralo mě břicho a začaly mi téct slzy.

Vnímal jsem, že slavný a moudrý rabín zde stále koná službu všem, kteří také neodešli ke světlu. Modlil jsem se k Bohu, aby on a ostatní nesetrvávali zde, protože měli již dávno odejít. Před dokončením modlitby jsem uviděl velké světlo, rabiho jak odchází a všichni za ním. Oddechl jsem si a později se zeptal Mistra.

Otázka:
Šli duše na židovském hřbitově ke světlu ?

Odpověď:
Jistě, čekali na to, až jim někdo ukáže cestu. Byli uvězněni na Zemi, v místě kde by se nedočkali světla a odpuštění.

Většina lidí vůbec není připravena na smrt. Buď si myslí, že po smrti musí zde na Zemi setrvávat v očistci a trpět protože jsou velcí hříšníci a nebo věří pouze v tento život a po smrti už není nic. Všichni by se měli připravovat na to, co nastane po smrti. Vždyť smrtí zde nic nekončí, ba právě naopak. Tělo je pouze šat. Je to nástroj duše, aby mohla prožívat tento život na Zemi a po smrti se za čas znovu oblékne do nových šatů a pokračuje v kole bytí neboli Bhavačakře.