Příběh pro pobavení

Když je člověk ve flow nic z venku ho jen tak nerozhodí.
Jel jsem domů na sdíleném kole, v hlavě jsem neměl žádné myšlenky, byla dokonale prázdná. 

Stojany pro odložení kol mám kousek od domu. Zamknul jsem kolo a šel s prázdnou hlavou, vnímal jsem pouze stromy, pohupování listí. Všiml jsem si, že u školy sedí nějaké děti do 15 let. Najednou byli hluční a smáli se při mém odchodu od stojanu s kolem. Jedna dívka vstala a přišla ke mě. Když na mě začala mluvit, ostatni ztichli.

"Dobrý den pane, mohbyste mi půjčit své kolo?" Ani jsem neuvažoval a bez mrknutí oka ze mě vypadlo: "Půjč si kolo, které chceš, je jich tam dost, všechny jsou moje" a pokračoval jsem v chůzi s prázdnou hlavou, aniž by to ve mě zanechalo nějaké emoce.

Stále bylo hluboké ticho. Vzdaloval jsem se, ale z dálky jsem slyšel: "Tentokrát ti to nevyšlo, co? Ten tě převezl!" a prostorem se nesl veselý smích.

Celou situaci jsem si vlastně uvědomil až u výtahu, smál jsem při jízdě do vyšších pater. Takhle si asi holky utahovali z každého. Moje reakce byla nevšední, jakoby zkrze mě někdo promlouval. Pak mě napadlo poptat se Mistra na detaily.

Otázka:
Kdopak to promlouval skrze mně když se mě ptala dívka na kolo?

Odpověď:
Jó, no to teda tomu nebudeš věřit. Kdo by to tak mohl být ? Hádej 3x, ale neuhádneš. Budeš se možná divit, možná radovat. Byl to malý SuryaDev, který se radoval. Skrz naskrz prošlo vše s radostí i tělo se radovalo, že opět je jeden celek - tělo i duše. Jak snadné co? Jaká to radost když duše i tělo se osvobodí!

Naše podstata je radost, naše vnitřní dítě se raduje když vnímáme přítomný okamžik, Tělo a duše se raduje když ho nepoutají traumata. Prošel jsem ve svém životě těžkostma, tak jako každý. Přišel čas, abych pomalým procesem odložil zátěže. Čím víc se odložilo, tím víc jsem radostným, svobodným. Jaká krása zase si pískat a zpívat jen tak pro radost! Začal jsem opět vnímat svět jako když jsem byl dítě.

Děkuji Vesmíru, děkuji Světlu, Mistru a Lásce.