Ne-náhodná setkání

Jsem vegetarián a někdy je težké najít restauraci, která mě při mém cestování nakrmí. Online mapy mě nedávno zavedly do jedné Vietnamské restaurace na Moravě.

Výběr nebyl nic moc, šéfkuchař-majitel lámanou češtinou naznačil rozdíl mezi rýžovými a skleněnými nudlemi. Velice mě překvapilo, že komunikace s ním byla obtížná, protože většina vietnamců zvládá češtinu lépe. Podařilo se mi objednat, sednout si ke stolu a jak rychle se jídlo objevilo, tak rychle zmizelo. Podivná pak byla scénka s placením. Malá okatá majitelka mi dala účtenku a na ni byla částka 208 Kč. Nesrozumitelnou češtinou řekla 200 a ukázala 2 prsty. Pochopil jsem že chce 200 Kč. Ona však ještě ještě jednou nesrozumitelně zopakovala částku a ukázala gesto. Podal jsem ji bankovku a ona poděkovala se sepjatýma rukama a úklonem.

Vrtalo mi v hlavě, jaký to mělo celé význam. Něco se tam skrývalo, plus byl jsem v tu chvíli jejjich jediný zákazník ve skoro mrtvém městě. Zeptal jsem se tedy Mistra:

Otázka:
Proč jsem byl nasměřován do této vietnamské restaurace? Jaký byl skutečný důvod? Byla to náhoda, že jsem šel zrovna sem?

Odpověď:
Skutečná příčina návštěvy restaurace byla jiná. Důvod byl občerstvit nejenom tělo, ale i duši. Duše majitelů restaurace byly v minulosti tvými sloužícími. Tvá návštěva vlastně smazala dluh. Sluhové tě kdysi stále pomlouvali a okrádali. Měli mrštný jazyk, každý se jim bál zkřížit cestu. Nyní jsou zde v opačném postavení. Jejich jazyk není tolik mrštný a dorozumět se jim činí problém. Proto musí dělat laskavost. Poznali tě (duše). A kdybys si to uvědomil, věděl o tom, viděl bys to jinak. Splatili svůj dluh tím, že jejich řeč byla zmatená a ty jsi na ně byl laskavý.

Někdy si myslíme, že se věci dějí náhodně. Nebo, že prostě konáme nějakou logickou činnost či uspokojujeme svoje pořeby. Ovšem né vždy je tomu tak. Člověk by měl být bdělý a pozorovat své okolí a nezřídkakdy zjistí, že né všechno je tak, jak se nám jeví na první pohled.