Fragmenty duše

Jednoho dne jsem si uvědomil, že jsem nakreslil a napsal spoustu obrázků a textů pro své klienty. Často chtěli vědět, jak fungují jejich čakry a jaké mají bloky, ale na to nejdůležitější jsem zapomněl. Zapomněl jsem na sebe!

Nakreslil jsem a napsal vše tak, jak to dělám u svých klientů. Po delší době jsem si všiml, že je něco jinak. Nebylo to vidět hned na první pohled, bylo to ukryté před mým zrakem. Objevila to moje přítelkyně až po porovnání s ostatními kresbami.

Text u mé kresby byl psaný ve dvou sloupcích od spodu nahoru. Díky spolupráce se strejdou Googlem jsme zanedlouho dostali odpověď.

Psaní od spodu nahoru používaly starověké civilizace, například v Egyptě nebo se využívaly v kaligrafii a umění ve východní Asii. V tradiční čínské, japonské nebo korejské kaligrafii se text obvykle píše shora dolů a zprava do leva. V uměleckém nebo rituálním kontextu se píše i jiným směrem třeba odspodu nahoru, a to zejména při rytí nápisů nebo monumentů.

Vrtalo mi v hlavě proč se tak rozdílný způsob psaní vyskytuje pouze u mě. Poukazuje snad tento text psaný chrámovo-nápisovým stylem na možnost stále aktivního spojení s částí mé duše v jiném životě? Na to jsem se zeptal Mistra.

Otázka:
Jakou důležitost by mělo rozvázání s mým Já – Muž, který zdobí chrámy?
Odpověď:
Vážně to chceš vědět? (po mém souhlasu přišlo) Nuže budiž!

Vysoce postavený muž a básník jež zdobil mistrně chrámy boží následoval svůj vnitřní hlas, a proto cestoval od města k městu a tvořil podle přání těch jichž zdobil oslavná sídla a paláce a přitom si sám utvářel svůj vnější svět.

Tvořil podle srdce a duše jeho zpívala. Jeho texty byly mistrné a číst je bylo jako ptačí zpěv. Kdo přečetl byť text o smrti či nenávisti, myslel, že je to ráj. Lidé nevnímali zlobu a smrt, ale boží háj. Vnímali duši.

Ti, jež nenáviděli Boha, nelíbilo se jim tvé písmo. Pak spolčili se spolu, aby zabili tě a zbavili se těla. Ty si však ještě nebyl pln na prahu smrti a probral jsi se v hrobě, kde zemřel jsi smiřen s bohem bez karmy či hany k nim a k sobě. Již nemusíš být spojen s ním a rozhodni se odejít.

Tady vidno, jak nejen mě, ale nás všechny ovlivňují traumatické zážitky, předsudky a pouta z minulých životů. Máme v těchto minulostech uvíznuté části energie čili fragmenty duše, se kterými jsme pak nevědomě svázani v tomto životě. Je to jako když se zastaví film a nikdo se na něj nedívá. Jakoby promítač čeká až se diváci vrátí na svá místa.

Provedl jsem obřad od-puštění a nyní již vnímám klid. Chování umělce z minulosti se ve mně rozplynulo.

Pomyslel jsem na lidstvo a přišla další otázka.

Otázka:
Chtěl bych napsat o fragmentech duše i těm, kteří netuší jak moc je to důležité, pomůžeš mi?
Odpověď:
Jistě, je to důležité, a proto se už i ty dozvídáš věci, které by měli vědět ostatní a sám si můžeš ověřit jak je to důležité.

Spousta lidí netuší, jak moc je důležité si odpustit. Tohle vše se musí provést na všech úrovních duše ve všech energetických tělech a nejenom v těle fyzickém, které momentálně nosíme tomto čase a této realitě. Naše duše je někdy částečně propojená s minulými životy, kde jsme měli jiná těla a jiný osud. Vykonávali jsme spoustu činností spojené s potřebami těla nejenom každodenními rutinami, ale hlavně vše co se odehrálo na mentální rovině jako láska, nenávist, závist a myšlenky, jež měly citovou a emoční vazbu.
Nesmíme také zapomenout na skutky, které jsme v minulé inkarnaci provedli z důvodu přežití. Naše duše se v minulých životech soužila za provedení špatné věci a všechny tyto energetické fragmenty duše se s námi pojí v tomto životě. Pokud se v tomto životě odpojíme od těchto fragmentů duše pomocí odpuštění, pak dochází k uzdravení a to viditelném jak na emoční úrovni tak na fyzické úrovni. Zbavujeme se různých strachů vykonávat jakoukoliv činnost, kterou jsme nebyli schopni. Ať už je to opětování lásky, vyšplhat se na strom, či naučit se cizí jazyk. Tak i na fyzické úrovni jako zbavení se ekzému a různých bolestí těla.

Za radu vždy děkuji. Jsem rád, že proces osvobození probíhá i u mě. 

Upřímné odpuštění od srdce jež smaže veškerou zlobu a nenávist je nejlepší lék.Všechno co vytváříme jiným vytváříme i sobě a když odpustíme sobě odpuštěno bude i jiným.Tím se smaže dluh a tím se rozpustí fragmenty jež nám umožní vydat se opět na novou cestu bez hranic s láskou v srdci.